Články z mých cest
Výlet za zvěří do Ludwigsthalu
V létě v roce 2022 jsme byli na dovolené na Šumavě, kde jsem měl v plánu fotit zvěř ve výběhzích v Srní a na Kvildě. Samozřejmě jsem chtěl navštívit některý ze zvířecích parků na bavorské straně Šumavy, tedy v Bavorském lese.
Vybral jsem Nationalparkzetrum Falkenstein v Ludwigsthalu.
Jako východisko jsem zvolil pro jednoduchost Železnou Rudu. Dostat se z Žel. Rudy je možné dvěma způsoby. Buďto po železnici (tzv. Waldbahn) a pak po silnici 12 km dlouhou trasou, přičemž zastávka Waldbahnu je na okraji centra a po silnici přijedete rovnou pod jeho parkoviště. Parkovné stojí čtyři eura na celý den, od 15 hodin jen dvě eura, platit v automatu lze hotově i kartou, vstup do areálu je pak zdarma. Tento systém je chvályhodný, nutno dodat, že ve výbězích na české straně to funguje obdobně. V Infocentru nad parkovištěm si můžete vzít zdarma nakopírovanou (barevnou) mapku a můžemte vyrazit na prohlídku.
Ještě bych měl upozornit na to, že všechny směrovky, propagační materiály i výstavy jsou doplněny i českým textem, takže znalost němčiny není nutností.
V areálu samotném nebylo až tak moc návštěvníků, tedy klidné území. Na stezce můžete spatřit rysa, vlky, pratury a koně Převalského a když píšu, že můžete, tak musím dodat že i nemusíte.
Po stezce se dostanete k Wildnis Haus, které slouží jako velké Infocentrum s nádherně vyvedenými ukázkami přírody a restaurace. Dale pak na trase můžete využít toalety ve vkusné, ale hlavně čisté budce. Použití je zdarma, ale uvnitř je dřevěnná krabice na dobrovolný poplatek (Tringelt) a jelikož jsem neměl u sebe eura, tak těch 10 Kč mě také nezabilo.
Tak jsme se vydali na cestu po stezce a musím ještě dodat, že jsem tu byl s rodinou a pokud sem jedete pouze za účelem fotografování zvěře, je opravdu lepší vyrazit samotný. Nejdříve jsme došli k výběhu rysa (možná rysů) a čekali a čekali a čekali. I když mám manželku tolerantní, po půlhodinovém čekání jsme museli pokračovat (byli jsme přeci na dovolené), aniž bychom z rysa viděli byť jen chlup. Po krátké cestě jsme dorazili k výběhu vlků a ze začátku se situace opakovala jako u rysa. Ovšem asi po 5 minutách se mezi stromy objevila silueta vlka. Nejdříve tam postával, po chvíli si lehl a nebyl téměř vidět. Za další chvilku přišel druhý vlk, prošel okolo nás a odcházel ze svahu dolů, pryč od nás. Po pár minutách ho následoval ležící vlk, přičemž jsem si všimnul, že pod svahem je pozorovací lávka. Šli jsme tedy na ní a vlky jsme měli jako na dlani. Hezky nám pózovali ve stoje, v leže a jeden se dokonce plížil. Po chvilce odběhli a ten den už jsme žádného vlka neviděli.
Po kratší cestě stezkou jsme také dorazili k místní rozhledně, kde se mi potvrdil můj dlouholetý názor, že z některých rozhleden vidíte jen o málo víc (ne-li to samé), jako když stojíte na zemi vedle ní. Pokud to byl výstup mezi koruny stromů, pak svůj účel splnila, ale mě jako kluka z vesnice neohromila. Jedině výhled na radar na Velkém Javoru byl zajímavý. Pak už nás čekala cesta k praturům, při které jsme míjeli koně Převalského. V obou výbězích jsme si pěkně zafotili a pak jsme zamířili k poslednímu bodu naší cesty. Tím byla prehistorická jeskyně s výstavou různých artefaktů z paleolitu a kopie jedné francouzké jeskyně s malbami zvířat na jejich stěnách. Byla to vkusná replika a jestli byla opravdu stejná jako ta francouzká nevím, ale něco takového jsem viděl poprvé v životě. Mimochodem ta francouzká, originální jeskyně je prý nepřístupná.
Tak skončilo naše putování v tomto parku a jestli budu mít možnost sem zajet v budoucnu zase, zvolím jiný park, abych měl prostor pro srovnávání.